Z Olomouce do Istanbulu #48

Z Olomouce do Istanbulu #48
  1. června

Opět mě překvapuje, že ve velkém kruhovém baru se slaměnou střechou nemají točené pivo. Tak jako tak, dal jsem si aspoň to z plechovky. Měl jsem docela radost, že po osmé večer se pláž vylidnila a já si půjdu brzo lehnout. Chyba lávky…
Za půl hodiny sem začaly najíždět SUV. Z nich vystupují muži od dvaceti do čtyřiceti let, z větší části snědší a ověšení zlatými řetězy. Začínám vše balit, není mi tu příjemně. Vzduchem se začíná šířit kouř doutníků, cigaret a trávy. Začíná tu dunět hudba a která nepatří mezi mé žánry. Tuc, tuc, tuc,… Odnesl jsem elektroniku a cennější věci do kajaku, musel jsem slíbit, že se vrátím. Objednávají mi piva a chtějí se se mnou fotit, vyprávím svou básničku a ukazuji fotky.
V tu chvíli další auto přiváží holky. Většině není osmnáct a zahlédl jsem i mladší patnácti. Všiml jsem si, jak jim chlapi dávají peníze a odvádí si je do lesa. Tohle už na mě začíná být moc. Vrchol byl, když přede mne přivádí spíš dítě, než cokoliv jiného. Černovlásku v sukni a tílku. Odmítám. Prý za 10 euro na noc. Vidím jí v očích slzy. Ujišťují mě, že budu první. Dost silná káva. Dávám deset euro a mám svůj vlastní plán. Trochu se zdráhá, když jí odvádím ke kajaku. Rozložím plážové lehátko, na které rozkládám spacák. Anglicky moc nerozumí, ale vysvětluji jí, že já nic nechci, mám doma přítelkyni. Může se tu vyspat. Nabízím jí limonádu. Po nějaké době pochopí a opouští jí strach. Jmenuje se Maria. Po nějaké době se mě ptá, jestli může přivézt ještě dvě kamarádky. Proč by ne. Ve tmě je moc nevidím, ale vypadá to, že jedna z nich už prošla jedním kolem, po tvářích se jí koulí slzy jako hrachy… všem jim je čtrnáct. Vyplácím dalších dvacet euro. Dvě se přikrývají mým spacákem a třetí zalézá do vložky na spacák.
Po chvíli se sem začínají trousit Rumuni, jestli jsem spokojený a jestli si nějakou nemůžou odvést. Jsou už dost pod parou. Přináší mi pivo. Jeden byl dost neodbytný a tak si do klína pokládám demonstrativně mačetu. Když už je víceméně klid, usínám i já. Kolem půl páté mě budí odjezdy aut. Holky jsou pryč spacák i vložka jsou složené. Kontroluji věci v kajaku, vše na svém místě. Spal jsem jen pár hodin a tak se chumlám ještě na nějakou dobu do spacáku…
(fotky jsou i k první polovině dne…)