Z Olomouce do Istanbulu #43

Z Olomouce do Istanbulu #43

🗿 23. června 1/2 🗿

Můj hostitel mi pomáhá s věcmi do kajaku i s jeho spuštěním na vodu. Přede dvěma dny mi jej pomohli na břeh vytáhnout motorkáři. Když jsem v noci přijel, František tvrdil, že jej nemusím přivazovat, s vodou zde nehýbají. Druhý den bylo o metr víc vody a já Merlina mohl najít až u Železných vrat… Jo, a podařilo se mi zlomit opravené kormidlo, opět!
Vplouvám do jedné z nejkrásnějších částí Dunaje. Soutěska se zde zužuje z kilometru a půl na dvě stě metrů. Díky Železným vratům to sice neteče, ale výhledy jsou nádherné. Vysoko nade mnou se opět tyčí skalní masívy. Navštěvuji tu samou jeskyni, jako před dvěma dny, tentokráte však z druhé strany. Vpoluvám kajakem do chladivého temnoty. Kapající voda se vrací v ozvěnách a vzduch tu voní tajemnem…
O kousek dál vidím prvně kostel, který je mi mírně povědomý. Tu se najednou v přítoku vynoří Decebalus. Obří hlava krále střežící rumunskou stranu Dunaje. Jedná se o největší vytesanou hlavu v Evropě. Má na výšku 43 metrů a na šířku dobrých 32 metrů, tesali jí deset let. Jedná se o panovníka Dacie (ne toho auta), jež zde vládnul kolem roku 87-106 n.l. Sjednotil místní kmeny a bránil svou říši před nájezdy Římanů, marně. Původně měl být na protější skále přes Dunaj vytesán i římský císař. To je však už srbské území a ti milují papírovaní natolik, až to zakázali.
Jakmile vidím obří hlavu, vzpomenu si, proč mi byl kostel povědomý! Jeden z mých sledujících se vracel z Turecka a schoval mi zde sim kartu na internet v zemi půlměsíce! Tímto mu chci ještě jednou poděkovat, našel jsem ji! Díky Martine.
Dojem celé této památky kazí všudypřítomné stánky a šílená hudba. Jedná se o rumunské Hřensko. Zahlédl jsem snad i sádrového trpaslíka! Rychle pryč, odjíždím za cvakání fotoaparátů nejen japonských turistů… Natěsnané motorové čluny vozící turisty k jeskyním a zpět tvoří v soutěsce nepříjemné vlny, což však na dnešek zatím ještě nic nebylo…