Z Olomouce do Istanbulu #42  

🍷 22. června 🍷

Probouzím se v posteli z části oblečený a to, že je mi dobře, nemohu říct. Parta zákeřných pidimužíků mi tančí dupáka v hlavě, jsou obutí do dřeváků a do spánků rytmicky mlátí vozembouchem. Když se pokusím vstát, protestuje i zbytek těla, to však ale z důvodu včerejšího slibovaného a následně odepřeného odpočinku. Připadám si jako nepromazaný robot. Paradoxně nejvíc bolí kolena a před rokem přelámaný kotník, těsně v závěsu jsou ramena a záda… Na podobné vylomeniny jsem už asi starý…
Doklopýtám do koupelny a nechám na sebe téct ledovou vodu nasbíranou z potoku. Konečně funkční scházím do jídelny a podle hodinek mám brunch. Je kolem desáté. Dneska mám v plánu dopisovat zážitky posledních dnů. František mizí do obchodu. Podle všeho si v hospodě včera zapomněl telefon v nabíječce a na oběd mají přijít naši spolu-píči. František nalévá místní červené víno. Je tak sladké a silné, že jej musíme ředit vodou.
Když dorazí včerejší společníci jsem rád, že jsme odešli „brzo“. Jestli mě bylo ráno zle, do chladného kamenného stínu tvrze se vpotácí tři zombie… Řešíme jejich dnešní výlet. Teda popravdě jej rekapitulujeme, naplánovali ho už včera, ale vzpomínky jsou trochu přeházené. Já jen sedím a poslouchám. Možná mi díky jednomu z nich vyjde článek v MF dnes…
Když odjíždí, kompletně osiřím, František se vydává na ryby a já se usazuji na cimbuří s počítačem. Kochám se výhledem na Dunaj, volám domů a píšu…
Blíží se večer. Pivo zde není a já si vzpomenu na víno co mám v kajaku. Je pravda, že jej vezu už z Prahy. Koupil jsem jej na hlavním nádraží, což je už měsíc a půl…
Když jej ochutnám, je těsně za hranou a chci jej vylít. František to však odmítá. Ochutná jej zamlaská a znalecky prohlásí: „hmm, druhé kvašení.“ Dost překvapeně na něj hledím, když suverénně dodá: To dneska zdoláme. Trochu vystrašeně koukám na lahev o objemu litr a půl. Já jen opatrně ucucávám, nějak se do toho vážně nemůžu propít…
Hostitel zvládne tři skleničky a oznámí že jde spát. Já vyliju půlku své první a ještě něco dopíšu. Pak už se jen na zítřek předbalit a šup do postele…