🚓 19. Června 2/2 🚓
Slunce mi zapadá v zádech, sice je to nádhera, kochat se nemám čas. Červánky se rychle mění v šero a to ve tmu. Moldova Veche na mě svítí už z dálky a kus ode mne projede projede činžák. Rozsvícená okna parníku se mihla kolem a já nasměroval špici do míst, odkud jsem tušil, že ve tmě přijdou vlny. Několikrát se zhoupnu a opět pokračuji. Desítky metrů od břehu rostou řasy až k hladině a mě se do nich motá pádlo, musím opět víc do středu Dunaje.
Vystupuji v Moldava Veche a ptám se rodinky, kde najdu celnici. Nerozumí mi, takže pantomima. Až budu hrát Aktivity, budu už expertem. Posílají mě ještě tři kilometry. Není mi to příjemné, ale nedá se nic dělat. Blížím se k budově, kde dostanu razítko do pasu a budu v Rumunsku oficiálně. Za mnou se ozve hučení dieselového motoru. Pronásleduje mě tanker a je poměrně blízko! Ačkoliv mám rozsvícené světlo, evidentně si mě nevšiml. Zabírám co nejsilněji a prořezávám inkoustově tmavou vodu. Podle světel však míří loď přímo na mě, ať se uhnu kamkoliv. Následně zoufale zamířím přímo ke břehu a obří tanker mě míjí doslova o pár metrů.
Jsem u mola celnice, ale něco je špatně, je nějak divně zanedbaná a zarostlá. Stejně se tomu moc nedivím, hledám místo kde vystoupit. Molo je ale příliš vysoké. Ze břehu na mě mávají rybáři, přijedu se tedy zeptat k nim. Je zde písečná pláž, třeba mě nechají spát tady… Vylézám na břeh a ztuhnu. Dívají se na mě dvě policejní hlídky i s auty. Zaraženě pozdravím a ptám se na celnici. Vůbec mi nedocvakne, že se tu zašívají, kouří, pijí pivo a grilují. „Ilegálně jste vstoupil do Rumunska.“ Ozve se jeden z nich. Vyplašeně na něj zamrkám. „To bude velká pokuta.“ Než jsem ze sebe cokoliv vykoktal, vybuchne bouřlivý smích. „To byl vtip!“ Ta celnice je už víc jak dva roky zavřená. Jediné, co mi zbývá, je zoufale zaskučet.
Chvíli si povídáme, pak jedna hlídka sedne do auta, jedou se zeptat do města na celnici, jak mi mohou pomoct. Za chvíli se vrací, prý přijedou sem a dostanu razítko. Brzy se tak stalo a přijel jeep s celníky. Nějakou dobu mi trvá vysvětlit, proč jsem zastavil až tady a ne ve vesnici, kde mají úřadovnu. Policisté mi od grilu přisvědčují a pomáhají. Nakonec dostávám podepsat další papíry a seberou mi pas s tím, že za hodinu jsou zpět. Trvalo to skoro dvě. Z výrazu celníků vidím problémy. Naštěstí ne v mých dokumentech. Spadl jim systém a nemůžou mě zadat do počítače. Budou si muset nechat mé doklady do rána. Jsem unavený, tohle mi už nevadí. Chci spát, je už po jedné ráno. Vytahuji věci z kajaku.
Zadní kóje je kompletně pod vodou! Blbec jsem si toho nevšiml a dva otvory vedoucí kormidelní lanka naplnily komoru vodou. Stan je komplet durch. Oblečení mam ve dvou vacích. Jeden je v pohodě, druhý jsem špatně zavřel. To už hlasitě česky nadávám. Postavím stan bez tropika. Zbytek věcí rozkládám kolem stanu. Ještě si povídám s kluky jež mají volno a sedí tu v civilu, policejní auta odjela před chvílí. Nakonec odjíždí i ti a já osaměl. Jdu spát.