🥗 18. Června 🥗
Ranní rituál s balením a opouštím Bělehrad. Míjím velká sila, na něž se kdosi pokusil udělat umění. Skončil však na dvou a víc jich nezvládl, kochám se pohledem i na zvláštní trojúhelníkovou restauraci na břehu řeky…
Za dopoledne zvládnu uplout přes třicet kilometrů, když řeka neteče, musí být vše v pažích… Obědvám salát ve vesnici Vinca, na víc už nemám peníze, a bohatě mi to stačí. Dozvídám se však, že vedle hospůdky je i muzeum kolébky moderní civilizace. Za 200 dináru (cca50Kč) si kupuji vstupenku do jedné malé místnůstky plné střepů a zbytků kamenů, které zřejmě sloužily k rozdělávání ohně… Byl tu však i model tkalcovského stavu a několik sošek. Venku je hliněný domeček a chatky archeologů, na které nikdo nesáhl od padesátých let.
Odvazuji kajak a vyrážím dál. Poprvé vidím, jak přijíždí na rybáře kontrola v motorovém člunu. Na mě pohlížejí dost podezíravě, jen jim zamávám a blížím se ke Smederovo. Voda začíná páchnout naftou a olejem. Míjím opravnu mašinek a obrovský přístav a za chvíli se přede mnou už tyčí opevnění. Osídlení se datuje do doby říše římské, kdy zde vznikly první trvalé obývané vesničky.
Pomalu se šeří a přemýšlím, že pojedu do tmy, ale nedostatek míst ke spaní mě odrazuje. Hledat je v noci by mohl být dost problém. Prvně zastavuji na ostrově, ale hejna komárů a podmáčené podloží mě vyhání. Na druhé straně je pláž, není nejhezčí, ani nejčistší, kde jsem kdy spal, ale nocovat se tu dá. Vyskočil jsem z kajaku a ztuhnul. Asi 20 cm od mojí nohy se něco pohnulo. Na štěrku a mezi kořeny jsem si jí nevšiml. Teď měla mou 100% pozornost. Zmije, krásná kresba i trojúhelníková hlava, to se nedalo splést. Zareagovali jsme současně, já trhnul nohou a zmije vystartovala. Bylo to na milimetry, ale stihl jsem to a zmije narazila hlavou do kajaku. Srdce mi bušilo jako o závod.
Než stavím stan, obezřetně našlapuji a prohlížím pláž. Už jsem tu sám, zatím. Na závěr dne si připravím věci na snídani a uléhám…