🐐 15. Června 🐐
Ráno mě probouzí divné rány. Chvíli mi trvá, než jsem to pochopil. Kozy jsou pryč a rány jdou od kajaku. Vyskočím ze stanu a naboso poskakuji mezi bobky směrem ke kajaku, je za malým útesem. Akorát jsem svědkem, jak se jedna koza zakusuje do pochvy mačety, druhá mi vskakuje do kokpitu, krytého plachtou, což jí evidentně dost překvapilo a další dvě poskakují po špici, přičemž je pozoroval kozel. Pomsta za to že jsem se jim naboural do domečku! Rychle jsem je odehnal! Při balení, jsem to musel udělat ještě dvakrát.
Vyplouvám a domečky rozeseté na kopci připomínají kostky cukru pohozené na hospodském plátně. Ze zamyšlení mě hučení remorkéru, jež mi přijížděl za zády. Proud ze včerejška se rozmělnil. Vlny od něj nejsou, takže na nich se nesvezu, ale… Remorkér tlačí dva nákladní přepravníky vedle sebe, tudíž zbývá vedle lodi dost prostoru. Chvíli jedu souběžně asi tři metry od rychlejšího kontejneru a ve chvíli, kdy mě míjí, nakloním loď, mírně zaberu a už jsem v jeho protiproudu, souběžně s tlačící lodí. Jsem velkou atrakcí pro námořníky, ale po chvíli je kapitán zahání ke své práci. Nabízeli mi pivo, připlout blíž k lodi mám ale obavy. Metr od ní se nepředvídatelně mlátí proudy a protiproudy. Vcelku nerad bych byl stažený k lodnímu šroubu….
Vydržel jsem to asi hodinu, neustálé vyrovnávání náklonů, hledání a pozorování zpětného proudu je stejně únavné jako pádlování, jen jiným způsobem, jsem však o mnoho kilometrů dál. Zamávám námořníkům a vypadnu z protiproudu. Za chvíli je remorkér za ohybem a já se dostávám mezi malé ostrůvky. Písečné mělčiny, křoviska, vískající děti, nudisté, důležité je, že nejsou na mapě! Chci se pověsit za další loď, vidím však jen její věž nad křovinami a než se dostanu k hlavnímu toku, je už dávno pryč.
Blížím se k Bělehradu, nad hlavou mi hřmí vojenské stíhačky. Kdyby jedna, během půl hodiny jsem jich napočítal osm. Jednotlivé i sevřené dvojice… Pak jsem počítat přestal.
Na levém břehu se tyčí vysoké útesy, myslím kolem dvaceti metrů. Z dálky si říkám, že to je jíl. Stavět na něm, či pod ním domy, jak to dělají tady, by byla šílenost. Možná křída, musel bych blíž, tak jako tak, jsou pod útesy hromady suti, které dřív patřily k masivu. Řeka je požírá…
Zastavuji patnáct kilometrů před Bělehradem. Zásilka ještě nedorazila… V dálce křičí diskotéka, z druhé strany snad voliéra exotických ptáků. Jestli se mnou někdy někdo bude cestovat, asi se moc nevyspí, mě je to však jedno…