🐍 6. Června 🐍
Už ze zvyku se budím před sedmou ráno. Jen vypnu budík, otočím se na druhý bok a pustím si ještě půl hodinu audioknihy. Dneska se budu jen flákat a doopravím kajak, snad dopíšu i pár posledních dní. Poprvé se probouzím na prázdné pláži, když se vzbudím podruhé, je plná rybářů. Mladých, starých, ale pouze mužů.
Doteď nic nechytili, a to už je skoro poledne. Já lepím podél kajaku suché zipy, chci tam natáhnout ocelové lano na připoutání kajaku. Vepředu na špici ta změť drátů nevypadá dobře… Nedrží, používám stříbrnou pásku, než zaschnou…
Přelepuji odchlipující se nálepky sponzorů. Divím se, že vydržely až sem. Studentský klub Kampa v Českých Budějovicích, můj neoblíbenější podnik ve městě, kde by chtěl žít každý. Skvělé studentské pivo, káva k nezaplacení a úžasná obsluha. Ani nespočítám, kolik času jsem tu strávil.
Jím spím, opravuji, spím, jím, opravuji a vychytávám drobnosti. Najednou se pláž vyprazdňuje, zůstávám tu s jediným rybářem. Potvrzuje mi mé podezření, nikdo nic nechytil. Je zde málo vody a moc motorových lodí.
Nejsem ekolog, nedostatek vody cítím na vlastních pažích, ale že v takhle velké evropské řece chybí skoro metr a půl vody na výšku a na šířku skoro dvě stě metrů, je k zamyšlení… Nejsem schopný to spočítat, a už vůbec si to kubíkově představit.
Vedle stanu chytí užovka žábu a pořádá jí v přímém přenosu. Než si doběhnu pro telefon a foťák, má jí v sobě a já si všímám, že to není užovka, ale podle kresby zmije. Ty žluté půlměsíce dělaly stehna žáby…. Odstupuji od sice nažraného predátora, ale stočeného do několika esíček a připraveného znovu zaútočit.
Sedím, odpočívám, píšu, konečně přešlo největší vedro. Pomalu se stmívá, když se začíná ozývat vytí. Jsou v Srbsku vlci? Věřím že ano. Přehlušuje se vytí mezi Srbskem a Chorvatskem, je to jako soutěž kdo vydá vyšší tón. Taková vlčí Superstar. Dokud to nezavyje tak sto metrů ode mne, jsem v klidu a užívám si noční atmosféru. Potom beru v potaz blízkost divočiny a absenci vakcíny na vzteklinu. Balím se a lezu do stanu. Je to první den, kdy lituji, že jsem něco nechal v Budapešti. To křesílko by se dneska vážně hodilo…