🐝 2. Června 🐝
Vstávám časně ráno, slunce tvoří červený reliéf na obzoru pod silnou vrstvou mraků. Ještě ani nevykopu nohy ze spacáku a slyším, jak na tropiko začínají dopadat dutě kapky, za chvíli se spustí slejvák. Pod vousy si zahučím cosi o prdeli a zachumlám se zpět do teplého spacáku. Záhy usínám.
Protivný budík se zvukem kokrhajícího opeřence mě budí uprostřed spánkového cyklu asi za hodinu. Přestalo pršet. Mít toho ptáka po ruce, dostává za chvíli saunu v troubě. Spíše líně se balím. Voda opět klesla. Všimnu si toho na odhalených kamenech, kterým jsem se při přistání na poslední chvíli vyhýbal.
Řeka neteče. Jsem z toho už skoro nešťastný. To, co jsem si myslel, že bude fajnová projížďka po vlnách, je v korytě se líně převalující voda. Ve stínu je 28°C, poněkolikáté se mažu ochrannou padesátkou. Připadám si jak podlité prase na rožni. Přiznám se, měl jsem drobnou idealistickou představu, že řeka poteče 10km/h, já si vystrčím nohy z lodi, budu se vyvalovat na sluníčku s dýmkou a pivem, za den ujedu něco přes sto kilometrů, aniž by mi to přišlo a domů se vrátím opálený a s úsměvem. Je to důsledkem strašení a vyprávění stylem: „Ty jsi ještě neviděl velkou řeku, víš jak to frčí?!“ nebo „To je hloupost, bez tréninku a zkušeností? Nemožný hazard.“
Míjí mě s největší pravděpodobností bývalá humanitární loď Tamina. Usuzuji to z červeného kříže na špici. Několikrát se zhoupnu na vlnách a pádluji dál. Za chvíli s největší pravděpodobností zjišťuji, proč voda stojí. Z vody se tyčí dva jeřáby spojené s břehem náspy, z každé strany zasahující do jedné třetiny toku. Staví tu most. Bohužel ani za tímto dílem voda neteče.
Mám žízeň a hlad, míjím městečko s přístavem pro motorové čluny. Kousek od břehu je restaurace. Je mi celkem jedno jak smrdím a vypadám. Vím že asi neudělám českým turistům dobré jméno, ale já nejsem turista! To můžeme tvrdit třeba o účastnících Tatry kolem světa 2. Já jsem cestovatel!
Přistávám u nízkého mola, nestihnu ani odepnout neoprenovou šprajdu obepínající kokpit a už se ke mně žene opálený stařík. Podle vrásek pochybuji, že budeme mít smysluplný rozhovor. Přichází a mé podezření se potvrzuje. Ukazuje však, že se za toto místo platí. Snažím se mu vysvětlit, jen rukama, nohy mám v kajaku, že si chci jen jít dát pivo a najíst se. Pivo rozumí. Přinese mi ledově vychlazenou plechovku. Nemám už žádné forinty, nic nechce. Ptá se mě lámanou němčinou zda chci i vodu. Wasser – v hlavě mi proběhne: První pád, vodopád! (Cimrman). Pivo zahučí a už jedu dál.
Proti mně se žene obrovská výletní loď, pluje dvojnásobnou rychlostí, než jsem zatím viděl. Prohučí kolem a já se jen znuděně otočím. Z apatičnosti mě vytrhnou blížící se vlny. Musím plout nad mělčinou, protože najednou se zvednou do výšky jeden a půl metru možná víc! Nejsem správně natočený, nemám ani skoro žádnou rychlost a proto na první vlnu najíždím šikmo. To není problém, dokud se vlna nezlomí a už se špice řítí dolů. Ani to není ještě problém. Problém nastává v tom, že vlny jdou těsně po sobě a v údolí mezi vlnami se špice už boří do té další a snaží se loď přetlačit na bok. Naklání se proti a pádlem se snažím udržet loď proti vlně. Ta už je ale více jak třetinou ponořená ve vodě a následně stěna vod udeří i do mě, jsem skrz, ale tlak mě tlačí na břeh. Nemám čas, je tu poslední a třetí vlna, špice už je zanořená. Opět náklon, loď se pootočila ještě o pár centimetrů bokem, zaberu pádlem, nezmění to úhel, ale snad přidá trochu na rychlosti. Prorazím vlnou skrz a jsem z toho venku! Tři další, menší, vlny mi dělají starost už jen z důvodu blízkosti břehu. Stačí pár záběrů a jsem v bezpečné vzdálenosti.
Kolem sedmé večer nacházím obrovskou pláž. Normálně by měla být čtvrtinová, z důvodu nedostatku vody kráčím skoro sto metrů po písečném odhaleném dně. Na vyvýšeném břehu sedí dva muži opírající se nohama vysoko o dřevěné zábradlí. Podle mapy zde má být i občerstvení. Mají otevřeno. Snažím se vysvětlit, že nemám Forinty jen Eura. Dostávám ještě dvě piva a vyptávají se odkud jsem a kam pluji. Už mám naučenou básničku. Vymění mi 50 eur v ne úplně dobrém poměru, ale předpokládám, že strhnul už i piva, o kterých jsem myslel, že jsou zdarma. Dostávám za ně 16.900 Fr. Můžu tu však spát, pomůže mi odnést kajak na bezpečné místo a povídáme do tmy. Jejich cigarety drží komáry v dostatečné vzdálenosti.
Odjíždí domů, otevírají mi toalety a ukáží mi karavan, kde když tak můžu spát, kdyby pršelo. Dávám přednost širáku. Ještě přede mne postaví tři plechovky piva. Zachumlám se na gauči z palet do spacáku. Spát a spát…
Uprostřed noci mě budí bzučení! Něco se mi snaží dostat do ucha! Chytám to za křidýlka vytahuji to, v tu chvíli bolest! Dostal jsem žihadlo! Odkdy včely létají v noci a snaží se dostat člověku do ucha?! Jsem mírně alergický. Lékárna zůstala v kajaku, vytahuji žihadlo a motám se a potácím se ke kajaku. Lupnu dva zirteky a usínám u kajaku, i když ucho mi hoří. Ráno snad bude líp!