🇭🇺 28. Května 🇭🇺
Probouzím se před osmou ráno, v čisté posteli. Dnes mám velké plány, i když, jak se znám, stihnu tak polovinu. K snídani mám dvě vajíčka na hniličku se solí a hurá na místní trhy.
Jsou absolutně rozdílné proti těm Portugalským. Zelenina a ovoce je víceméně stejný sortiment, mořské ryby zde však nahrazují kuřecí a husí pařátky, uzená kolena, klobásy, půlky slepice i se zárodečnými vajíčky, plíčka, jatýrka, srdíčka, žlučníky… Rozhodně jsou to potraviny, se kterými bych toho asi moc neukuchtil… Být v Budapešti a nekoupit si mletou papriku a paprikovou pastu? Neexistuje.
K obědu si dávám bůček. Přítelkyně mi včera psala, že až přijedu, bude ze mně kyselina a tady se to potvrzuje. Dvě porce ve mně zahučí jako nic a ještě bych si něco dal…
Hned na to vyrážím nakoupit věci na opravu kajaku. Lidé z fb skupiny mi doporučili přesný výrobek a ten se v sobotu dá koupit na jediném místě v Budapešti. Nasedám do žluté tramvaje a jedu přes půl města. To není lecjaká tramvaj, je dlouhá jak čtyři vozy u nás a kompletně propojené, připomíná proto slunečního hada proplétajícího se bludištěm ulic.
Pořídil jsem dvě ze čtyř věcí na opravu. Speciální silikon a voděodolný zámek, náhradu za ten, co jsem musel přeštípnout. Ještě sehnat dvousložkové lepidlo a suchý zip. Samozřejmě náhradní díly na kormidlo nedorazily, ani nálepky od jednoho z mých největších sponzorů, Hannah, či nálepky a hrníčky s mým logem… Jsem trochu nervózni, znak Maďarské pošty spíš připomíná vývěsní štít zelináře s okurkou a jablkem. Jak jsem pochopil, je o něco málo méně spolehlivější, než její česká obdoba.
Loděnici už dneska nestíhám, jsou zde pouze do 12 hodin a zítra by měli mít zavřeno úplně. Domlouvám se však, že mi otevřou kolem desíti, ať můžu kajak opravit.
Ještě mě čeká dohánění restů. Našel jsem si klidnou oázu mezi vysokými činžáky, zahrádka hospůdky s jezírkem a spoustou stromů… Jsem překvapen, všude točí Staropramen, já však využívám nabídky místní IPY, za odpoledne sfouknu čtyři a jako vždy se ptám i na místního panáka. Mají vynikající špendlíkovici, pálenka z borůvek krásně voní, chuť je však otřesná. Je vidět, že nejsme v Evropě tak daleko od sebe a stejně jako u nás či na Slovensku, i tady vypálí vše, co nestihne utéct.
Večer s hostitelkou ještě ochutnáme pár místních destilátů a hurá na kutě!