🚢 26. Května 🚢
Probouzím se na stole jako po výživné party, zato střízlivý. Ne, že bych to někdy zažil, vážně ne. V noci mě chytly první křeče, paradoxně do zadní strany stehen. Ráno dojídám zbytky kuskusu s tuňákem a olivami a ráno si připravuji do camelbacku hořčík. Fouká, Marfyho zákony se potvrzují, kamkoliv jedete, fouká proti.
Nacházím místo kde by mi nevadilo bydlet. Je to budova na velmi vysokých železných nohách v řece na území mezi Slovenskem a Maďarskem. Vidím zde pirátské rádio… Přítelkyně se začíná obávat, že se mnou skončí v nějakém domě na stromě, skále či řece, ideálně v Indii. Uklidňuju jí. Banát by postačil.
Jsem před městem Esztergom, pro zjednodušení, na druhém břehu je Štúrovo. Vítr se změnil a fouká z boku, ze Slovenska, pěkné rozloučení… Zaplouvám do vedlejšího ramene, nulový proud, ale žádné vlny a vítr. Proti mně se plácá něco ve smyslu ožralé stonožky na vodě. Při bližším pohledu zjišťuji že se jedná o skautskou dračí loď, pádlují tak asynchronně, až se divím, že se posouvají vpřed, všichni však mají úsměv na tváři a vesele mě zdraví, maďarsky. Jen se usmívám a kývám.
Krajina se mění a já vjíždím do kopců, odteď už jen Maďarsko. Podle mapy nejsou kopce nijak vysoké, 699 m.n.m je ten nejvyšší, ale škrábat bych se tam teď nechtěl. Úplně cítím, jak mi atrofují nohy, večer musím cvičit! Dunaj zde dělá zajímavé účko, čímž tlačí masu vody ke břehu a tím vznikají další víry, voda však stále moc neteče. Míjím hrad, jež vidím již druhou hodinu. Tyčí se nade mnou jako hrozivý vládce poříčí. Zde se asi muselo platit…
Dunaj se dělí, po rozmluvě s Pavlem K. se vydávám hlavním tokem, trochu proudu a žádná překvapení. Kéž by. Míjí mě říční remorkér, kapitán s tím však jede, jako by ho ukradl. Vyhýbám se mu, už z dálky musí vidět, že jsem ho zaregistroval a klidím se, přesto troubí. Kolem mne profičí v dostatečné vzdálenosti, vlny však příjemné nejsou.
Jsem u Vác, dneska jsem chtěl spát tady, ale není úplně kde zakotvit. Nakonec si vybírám pláž na druhé straně. Z protějšího břehu duní diskotéka. Z vedlejší pláže maďarské rádio. Ráno jsem zjistil, že ve stanech vedle nikdo nespí, rádio je pouze na odstrašení zlodějů. Dneska si zaprasím, dvě čínské pálivé polévky mi rozpalují hrdlo. Chtěl jsem ještě něco napsat, ale dneska už jen zalézám do spacáku. Ani dnes nestavím stan…