🛶 25. května 🛶
Jsem rozlámaný, nic se mi nechce. V noci pršelo a já opět kontroloval co hodinu hladinu řeky. Venku je pošmourno, fouká vítr a je chladno. Takové počasí, kdy se člověk podívá z okna/ze stanu, a zaleze zpět pod peřinu/do spacáku, prostě línej den, kde by psa nevyhnal. Nakonec mi to stejně nedá, vylézám, uklízím, balím. Vše mi trvá dvojnásobně dlouhou dobu. Těsně po poledni na sebe natahuji mokré studené triko a vytahuji kajak na vodu.
Doprava je dnes klidná, míjí mne pár lodí v protisměru, ale to je vše. Za Komárnem se potkávám s vojenským vrtulníkem, o dvacet metrů. V jeho otevřených dveřích sedí vojáci s nohama venku, vzájemně si zamáváme.
Poprvé potkávám benzínovou pumpu pro tankery a velké říční lodě. Z dálky mi to připomíná Hitlerovo monstrum na kotvení ponorek, ale místo hákového kříže tam je velký nápis MOLL.
V telefonu mám aplikaci, na které kontroluji plavební dopravu. Nechci, aby mě překvapily znenadání lodě v zádech. Objevují se ostrůvky uprostřed řeky. Když míjím jeden, jež má na délku asi 250 metrů a na šířku slabých deset, potkávám se s výletním parníkem. Ustupuji mu z cesty, tady si měřit síly odmítám. Nejsem si jistý, zda kapitán zaspal, nebo jen neodhadl proud, ale dost se přiblížil k ostrůvku a ozve se asi dvou vteřinové Buch, GCHRRRR, SŘÍÍÍP. Z oho zvuku mi hlava zaleze mezi ramena. V hlavě se míhají obrázky Titaniku. Výletní parník se však ani nezhoupne a pokračuje dál, jako by se nic nestalo.
Kolem páté začíná pršet. Na Moravě jsem neměl problém si nasadit bundu na lodi, tam to bylo od břehu ke břehu dvacet metrů… Tady je to kolem sto padesáti, ale někde to natrénovat musím… Tentokrát jsem si ani nevyráchal rukávy ve vodě, jako posledně…
Míjí mě maďarští kajakářští pulci. Na obrátce se jeden cvakne, zamířím k němu, ale to už se sem řítí motorový člun, jako labuť bránící mladé. Vzdaluji se kvůli asociacím a jazykové bariéře. Stále tvrdím, že maďarština není řeč ale hrdelní nemoc…
Na břehu zahlédnu přístřešek. Než se otočím, jsem už padesát metrů za ním a pádluji proti proudu zpět. Dneska nestavím stan. Při vaření mi ujela ruka s kuskusem, místo dvou porcí jich najednou dělám tak pět, aspoň bude i ke snídani. Vím, že s kuskusem a jeho množstvím má problém i tatík, dobrý kuchař na statku. Rozkládám si karimatku a spacák na stůl. Jsem moc rád za kompletní oblečení, které mám od firmy Hannah, zima mi rozhodně není a jsem každou noc v suchu. Sleduji hladinu a osvětlení parník, uspává mě šumění vln.