🛳️ 24. Května 🛳️
V Café Kompa, kde jsem spal, jsem se vzbudil kolem osmé ráno. Majitelka se ke mně chovala doslova mateřsky. Komu by se to nelíbilo. Dostal jsem i rumové kuličky, byly vynikající. Než se vymrcasím, jsou dvě odpoledne. Přibíhají ke mně ještě majitelka s kamarádkou, fotí se se se mnou a s nějakým časopisem. Až po chvíli pochopím, že budu v maďarském časopisu Vasárnap…
V plánu mám dojet do Komárna, ale uvidíme. Chvíli po spojení malého a hlavního Dunaje se mi orosí čelo. Za mnou se blíží čtyři velké tankery a výletní lodě, z těch strach nemám. Ale z vln, které vytváří! První dvě lodě se mi daří ustát, třetí mě však již žene do vírů u podvodní hráze, a to už se vrací i vlny prvních dvou lodí odražené od břehu. Hází to se mnou ze strany na stranu, nahoru dolů. Nejsem si v jednu chvíli vůbec jistý, kam směřovat špici, ale myšlenka byla nakonec správná. Čtvrtou loď už ani nevnímám. Opět bez ztráty kytičky, tentokrát hodně těsně…
Míjím fabriky poděl břehů, lesy, i krásné písečné pláže, na které se z břehu člověk nedostane. Blíží se večer, mám za sebou něco málo přes 46 km. Trochu víc jsem spoléhal na proud Dunaje, teď se mi zdá, že skoro neteče.
Přistávám na oblázkové pláži poseté malými mušličkami. Jsem tu sám, jen ptáci mi zpívají večerní serenádu. Pomalu stavím stan a u toho vařím vodu k večeři. V noci má pršet. Než dojím večeři, stoupne voda o dobrý metr. Vytahuji kajak výš na pláž a už začínají padat první kapky. Spěchám do suchého úkrytu od Hannah.