Z Olomouce do Istanbulu #10

🎨 22. Května 🎨

Probouzím se až v devět, ještě se chvilku převaluji, asi půl hodiny. Dneska můžu. Ve sprše jsem strávil další téměř půl hodiny, až byla místnost plná páry. Zaměstnanci se mě tu ujali jako vlastního. Pověst mě předchází. „Ty jsi ten, co jede do Istanbulu?“ ptá se sympatická číšnice. Jen kývnu hlavou a za chvíli se zapojuji do hovoru.
Dnešek není náročný, přebalil jsem kajak a kompletně jej vysušil. Vypral nejsmradlavější oblečení, úžasně se naobědval, zdříml si a navštívil Galerii moderního umění. Trochu mě píchlo u srdce, vím s kým bych tu chtěl být, ale daná osůbka je přes celý kontinent jinde a dělá mi technickou podporu….
Procházím mezi zajímavými exponáty i těmi, kterým ani za mák nerozumím. Je to tu úžasné a já bych si tu dokázal představit několikadenní dovolenou. Povídám s číšníky a barmankou, vše se tu nese v přátelkém duchu.
Zdolám za den čtyři piva a panáka borovičky. To by bylo, abych projel Slovensko a nedal si ji! A v devět už ulehám zpět na gauč! Bude se mi odtud těžko odjíždět. Víkend však končí, nejen pro obsluhu, ale i pro mne. Ráno se vydám dál…