Z Olomouce do Istanbulu na kajaku #2

Sobota 14. května 2022

Probouzím se ve čtyři, všechno mě bolí, rok zahálení se zlámaným kotníkem a zápěstím se projevuje. Večer jsem se protáhl, ale teď musím znovu. Ještě zalezu, takhle jet nemůžu. Chci, aby mě cesta bavila, ne abych se do ní nutil. Vstávám až o půl sedmé, kdy mě už většina svalů přestala bolet. Na dlaních se dělají první mozoly. Dopisuji resty, dokud jsem na elektřině (na další cestu potřebuji tablet) snídám a balím. V Osm přijíždí místní správce, ukazuje mi, kde je odemčený záchod.

Správce si pamatuje Kačera, narážím na něj už poněkolikáté za tuhle cestu HG sport i loděnice v Olomouci. Včera jsem s ním večer mluvil a nemyslím, že by udělal úplně špatné jméno…